Přátelé,
určitě jste se i vy někdy v životě dostali na křižovatku, kdy jste se nutně museli rozhodnout, kam dál se vydáte.
Zjistili jste, že jít současně po cestě vpravo i vlevo prostě nejde, i kdybyste přebíhali jak nejrychleji byste mohli. Nakonec byste stejně zjistili, že vše co na cestě vpravo opouštíte, abyste na chvilku zase mířili doleva, strádá, přirozeně se nijak neposouvá, nerozvíjí, ba naopak. A opačně.
Když nám skončila mateřská „dovolená“ a musely jsme se vrátit zpět do práce, držely jsme se krámku jako milované věci, kterou nechceme opustit. Pravdou je, že nikdy nevynášel. V jeho otvírací době šlo daleko více než o nákupy o sdílení, přátelství a klid, ale také přece jenom i o ty nákupy. Jenomže když něčemu nevěnujete tolik, co to skutečně potřebuje, strádá to a potom pomalu odchází…
A tak se stalo, že nás v obchůdku čeká poslední zkušenost, přiznat si, že je třeba tuhle cestu již opustit a obchůdek zavřít.
Jsme hluboce vděčné, že jste se s námi na tuto naší téměř osmiletou cestu vydali. Získali jsme na ní to, co bychom jinde jen velmi těžko hledaly a také vás…
Děkujeme z celého srdce!
Mějte krásné dny, holky z Rynku
